Tři vítězné plakáty

Úvod

Plakáty jsou používány k upoutání naší pozornosti více než 150 let. Vizuálně přitažlivé plakáty, jež spojují grafické prostředky s typografií, sdělují silné, stručné poselství, jehož cílem je vzbudit emoce u lidí, kteří se na ně dívají. Zachycují energii, myšlenku nebo nápad, které mohou diváci okamžitě pochopit, absorbovat a reagovat na ně. Jako forma umění jsou plakáty všudypřítomné a přístupné – objevují se v četných kopiích, pokrývají veřejné plochy, počínaje zdmi a konče sloupy pouličních lamp, jsou viditelné pro všechny. Svou povahou jsou velmi obvyklé. Upoutávají pozornost na události, politická poselství nebo produkty, jež se v následujících týdnech mohou změnit nebo zmizet. Nabízejí nové pohledy na stará témata. Právě tato aktuálnost činí plakáty tak bezprostředními– odrážejí to, co je tady a teď.

Z těchto důvodů Pracovní skupina pro mezinárodní spolupráci v oblasti vzdělávání o holocaustu, výzkumu a připomínání holocaustu (ITF), muzeum Yad Vashem a Památník Šoa (Mémorial de la Shoah) zvolily tuto formu umění jako způsob zkoumání vzpomínek na holocaust. Ke konci roku 2010 a na počátku roku 2011 byla uspořádána mezinárodní plakátová soutěž, jejímž tématem bylo připomenutí holocaustu, s důrazem na povahu vzpomínek a smutný úděl dětí. Mezinárodní porota vybrala šestnáct finalistů a tři vítěze. Díla finalistů jsou uvedena v plánu této lekce.

Pokud jde o vzdělávací pracovníky, domníváme se, že tyto oceněné plakáty nabízejí vynikající vstupní bránu, která pomůže studentům prozkoumat povahu vzpomínek a připomínání holocaustu. Pomocí těchto plakátů mohou vzdělávací pracovníci a studenti prodiskutovat jednotlivá poselství, která tito mezinárodní designéři zprostředkovávají svými díly. Kromě těchto konkrétních plakátů rovněž nabízíme plán lekce, jenž poskytuje studentům i učitelům nástroje k diskusi o všeobecných aspektech vzpomínek na holocaust a výzvách, kterým čelí ti, kdo se v současné době rozhodnou použít výtvarné umění k jejich připomínání.

 

Tři vítězné plakáty

Tři finalisté mezinárodní plakátové soutěže o holocaustu navrhli plakáty, které jsou pozoruhodné svou origininalitou, krásou a významem.

Veronika Nováková, designérka z České republiky, se rozhodla ztvárnit téma dětí během holocaustu. Její dílo zachycuje tradiční trestání dětí, na které si jistě vzpomíná mnoho lidí ze svého vlastního dětství. Dospělí obvykle napravují nesprávné chování dítěte tím, že “zlobivé” dítě přinutí, aby znovu a znovu opisovalo svůj zlý skutek, dokud se “nepoučí”.

V tomto případě o tomto zlém skutku píše dítě, které je nuceno zříci se svého přátelství se židovským kamarádem. Podle protižidovské legislativy přijaté v Německu a jiných zemích byli Židé vyloučeni ze všech oblastí každodenního života. Každodenní kontakt, který dříve rozvíjeli se svými přáteli a sousedy, byl zakázán, což z Židů učinilo vyvrhele společnosti. Tyto omezující zákony vytvořili dospělí, aby prosadili svou vlastní antisemitskou ideologii. Děti ve své nevinnosti tuto ideologii nechápaly, a nechápaly ani nenávist skrývající se za těmito zákony, jež jim byly vnucovány světem dospělých; pro děti tyto zákony znamenaly, že oblíbení kamarádi se z nepochopitelných důvodů stávali nedotknutelnými, zakázanými, a tak je posléze ztratili. Horší však bylo, že snaha zachovat tato přátelství končila trestem. Veronika ve svém plakátu řeší dopad, jaký má tato vnucená nenávist na nevinné dítě. Zobrazuje list papíru, pomocí kterého je dítě opakovaně nuceno zříci se svého přátelství. Za zraňujícími slovy se velmi dojemně objevuje skutečné cítění zoufalého dítěte– tento list je zkropen rozmazanými slzami.

Designérka Martina Cejpová rovněž zkoumá dopad, jaký měla nacistická protižidovská politika na děti. Ve svém plakátu zobrazuje všeobecně známý obrázek z dětství: “panáka”, nakresleného křídou na chodník. Tato hra je však zmařena nenáviděným symbolem diskriminace, nakresleným na paži “panáka” – žloutou hvězdou. Její znázornění zde naznačuje, že zákeřná, všeprostupující nenávist, kterou má na svědomí svět dospělých, rovněž proniká do světa dětí a ničí jejich nevinnost. Můžeme se jen dohadovat, kdo tohoto “panáka” nakreslil: židovské děti zobrazující hvězdu, která je jejich cejchem, dokonce i ve hře, nebo nežidovské děti vytvářející diskriminující alternativu své vlastní hry bez hvězdy. Jedno je však jisté – autor tohoto “panáka” byl hluboce zasažen rozhodnutími dospělých. 

Francouzský designér Boris Grzeszcak se ve svém díle zabývá jiným tématem – povahou vzpomínky. Jeho černobílý plakát představuje pozoruhodný obraz poškozeného stromu, který byl pokácen, aby bylo možno odhalit jeho letokruhy. Do samotného středu kmene zasahuje hluboký zářez a je zde malými písmeny napsáno slovo “emet”. Designér nám k tomu říká:

Zde existuje rozpor mezi historickým časem a přirozeným časem. Letokruhy stromu vždy uchovávají vzpomínku na minulost. Všiml jsem si, že bývalé koncentrační a vyhlazovací tábory jsou často umístěny v lesích. Abych ocitoval starého židovského mudrce: „abychom získali ovoce, nemusíme kácet stromy”. Tento plakát je paradoxní, protože je odrazem ovoce, které vede k pravdivé vzpomínce. Zvnějšku mizí věk stromu, emoce i tragédie. To vše je trvale zachyceno v tom, že pokácení stromu je ozvěnou nenapravitelných zločinů nacistů. Hebrejský nápis ve středu kmene vypráví příběh Golema, ve kterém Rabbi Löw napsal slovo "Emet" (pravda), aby mu mohl vdechnout život. Když mu chtěl život vzít, pouze vynechal první písmeno a ponechal písmena “M” a "T", jež označují smrt. První písmeno “Alef”, (písmeno kontinuity) se nachází ve kmeni, do kterého je vepsána vzpomínka. Pravda spočívá v připomínání a především v tom, že tyto dramatické události nebudou nikdy zapomenuty. Hluboký zářez do kmene stromu (jenž rovněž připomíná hodiny) zobrazuje neopakovatelný charakter holocaustu, skutečného průlomu do historie, radikálního zlomu, mimořádné události, která člověka zčásti zbavila jeho lidství. Tento zářez rovněž zaměřuje naši pozornost na hebrejské slovo vyryté ve středu kmene, které označuje smrt.

Vítězné plakáty této soutěže působí na mnoha úrovních. Všechny jsou svým výtvarným provedením pozoruhodné a krásné, a jako takové je lze ocenit z čistě estetického hlediska. Kromě své krásy tyto plakáty zaujímají diváky a vtahují je do děje, za použití všeobecně sdělitelných témat nabitých energií, která diváky dojímají.