Říká se, že obraz vydá za tisíc slov. Jeden jediný obraz postačí k tomu, aby prezentoval myšlenku tak komplikovanou, že bychom potřebovali stovky slov k jejímu vysvětlení. Jestli je tomu tak doopravdy, potom by fotografie, které jsou odrazem přímé a bezelstné reality viděné skrze fotoaparát, měly být nepřekonatelným a bezkonkurenčním médiem zobrazujícím pravdu – včetně pravdy o holocaustu. Síla fotografií jakožto vyjádření pravdy vychází z jejich „mechanické aury a autentičnosti sdělení“. Walter Lippmann, spisovatel a držitel dvou Pulitzerových cen za žurnalistiku napsal:
Fotografie se v dnešní době těší větší autoritě než fantazie. Tak, jako tomu v minulosti bylo s tištěným slovem a mluveným slovem ještě před tím. Vypadají absolutně reálně. Dostanou se, jak se domníváme, přímo k nám, bez lidského zásahu a jsou snadnou potravou pro naši představivost. Celý proces prohlížení, popisu, opakování a imaginace je úspěšný.
Jinými slovy, když se snažíme o pochopení nějaké události, fotograf nám vždy asistuje zachycením výjevu; a pokud věříme přesně tomu, co vidíme, potom nám fotografie, prezentující realitu, pomáhají porozumět a uvěřit, že to, co bylo na filmu zachyceno, se doopravdy stalo.
Dříve již bylo také řečeno, že fotografie realitu nejen reflektuje, ale také interpretuje. Pokud jde o to, fotografie je velmi podobná ostatním formátům umění. Fotografové mohou zachytit scénu autenticky, ale mohou s ní také během focení manipulovat. Například mohlo být ze snímku něco vystřihnuto tak, aby se určité prvky zdůraznily na úkor jiných; autoři se mohou zaměřit na specifické subjekty, čímž dosáhnou zachycení osobitého pohledu na svět nebo morálního postoje; některé elementy pak mohou vynechat úplně. Existují fotografie, které se staly ikonami holocaustu – pravděpodobně nejvíce ikonická je fotka chlapce, jež se s rukama nad hlavou vzdává německému vojákovi s puškou v ruce. Tyto snímky se nám zafixují v kolektivní vizuální paměti, získají přímo symbolický nádech.
Pokud hodnotíme užívání fotografií jako historického pramene nebo nástroje pro připomínku holocaustu, musíme mít nicméně vždy na paměti několik věcí, které ovlivní způsob, jak fotografie vypadá a co nám vlastně přesně říká.
